SYNAGOGA V LIBOCHOVICÍCH

Nejstarší synagoga vznikla patrně společně s židovským ghettem v první polovině 17. století. Původně byla snad dřevěná nebo hrázděná.(14) Je pravděpodobné, že byla postavena až po roce 1624, kdy téměř celé město vyhořelo.(15) Zdali židé měli v Libochovicích synagogu dříve, nevíme, nicméně místo, dům, vyhrazený ke společným modlitbám lze přepokládat.

Nejstarší zpráva o libochovické synagoze je z r. 1651. Z této zmínky se však nic bližšího nedovídáme.(16) Libochovická synagoga je zakreslena na plánu města z r. 1727(17), o kterém jsem se zmiňoval v kapitole „Židovské město v Libochovicích“.  Budova synagogy stála v jádru židovského ghetta a ze severu obklopovala židovský sídelní okrsek. Na plánu se synagoga jeví jako zděná budova. Její poloha zůstala až do jejího zboření neměnná. Na plánku je zobrazena tak, jak ji známe z pozdějších fotografií. Lze rozeznat přízemní halovou budovu s dvěma obloukovými okny obrácenými k jihu. Tvarem se trochu podobala kapucínským kostelům. Je pravděpodobné, že její základy a zdivo zůstalo původní z poloviny 17. století, přestože synagoga byla několikrát přestavěna.

Synagoga byla za prusko-rakouských válek poškozena, možná snad vypálena nebo pobořena. Roku 1761 dostala židovská obec povolení synagogu opravit. Na opravu synagogy museli židé žádat povolení biskupské konzistoře v Litoměřicích, které dostali dne 4. května. To musela potvrdit ještě vrchnost. Kníže Karel z Dietrichsteinu povolení potvrdil dne 29. května 1761. Patrně z této přestavby pocházela rokoková úprava interiéru s iluminovanou stropní klenbou.(18)

Roku 1809 židovské město zachvátil požár, který zničil téměř všechny židovské domy i synagogu.(19) Po tomto požáru byla synagoga roku 1835 opravena a přestavěna. Z této přestavby pocházel klasicistní aron ha-kodeš. Na opravu přispěla dokonce Dietrichsteinská vrchnost.(20) Další dílčí opravy synagoga prodělala v letech 1863, 1910 a naposledy roku 1931.(21)

Interiér synagogy se skládal ze dvou částí. K vlastnímu prostoru modlitebny přiléhala ze severní strany patrová galerie, která sloužila pro ženy. Přízemí přístavku mohlo sloužit buď také jako ženské oddělení nebo zázemí synagogy. Vchod do synagogy byl ze západu z dnešní Nerudovy, někdejší Josefské ulice.

Řešení dispozice modlitebny vychází z předpisů halachy. Nejnápadnější byla úroveň podlahy, která byla zapuštěna níže než okolní terén. Toto symbolické umístění prostoru pro modlitebny vychází podle tradice ze slov Žalmu 130: „Z hlubokosti volám k Tobě, Pane." Aron ha-kodeš, ve kterém bývají umístěny svitky z Tóry a další posvátné texty, byl situován u východní stěny směrem k Jeruzalému. Sedadla byla původně rozmístěna podél stěn a věřící byli obráceni tváří do středu sálu k místu, určeném pro čtení tóry zvaném almemor. Od poloviny 19. století se almemor obvykle přemístil k východní stěně sálu a změnil se v prostý čtecí pult. Lavice se od té doby stavěly do rovnoběžných řad, takže věřící byli tváří obrácení zároveň k aron ha-kodeš.

Prostoru modlitebny osvětlovala dvě velká půlkruhová okna obrácena k jihu. Na východní stěně se nacházela tři další menší okna. Strop byl zakončen pruskou valenou klenbou. Nad sálem byl při západní straně balkón, na který se vstupovalo ze ženské galerie. Vybavení synagogy v 70. letech 19. století popsal J. Čapek ve svém Místopisu:(22) „Vnitřek synagogy obsahuje: 1) Svatyni dřevěnými mřížkami od ostatní modlitebnice oddělenou, obsahující schránku (oltář), k uschování thory (desatera Božích přikázání), kazatelnu a pult k rozložení thory při modleních. 2) Modlitebnici spojenou s vedlejší síní, obsahující 88 sedadel z tvrdého dřeva zhotovených. 3) Dvě galerie obsahující 60 sedadel z měkkého dřeva zhotovených. K oběma galeriím vedou vchody z venku.

K vykonávání obřadních pobožností jest tu 6 thor, 4 stříbrné rafije, 2 stříbrné poháry k obětování vína, 5 stříbrných zvonků k baldachýnu, věčná lampa cínová, 2 velké svícny cínové, 8 mosazných lustrů, mosazný svícen tak zvaný „Menorah“ a mnohé jiné věci."

Synagoga byla ke svému účelu využívána do roku 1941. Po deportaci židů budovu zabavil Auswanderungsfond fűr Bőhmen und Mähren. Synagogální předměty byly nacisty svezeny do židovského muzea v Praze, kde se shromažďovaly předměty uloupené z českých a moravských synagog. O synagogu měla zájem Církev českomoravská (Někdejší prvorepubliková Církev československá) pro náboženské potřeby a zřízení modlitebny. Žádosti vyhověno nebylo a synagoga přešla do majetku města Libochovice, které zde mělo zřídit knihovnu nebo městské muzeum, což se neuskutečnilo.(23)

Po válce žádala Židovská náboženská obec v Lounech o restituci budovy. Nakonec, přes vleklá jednání s Městským úřadem v Libochovicích, došlo k dohodě, podle které se mělo město Libochovice přičiniti, aby budova synagogy byla využívána ke kulturním účelům, a zároveň umístit v synagoze desku připomínající, že v těchto místech bývala modlitebna židovské náboženské obce.(24) Město Libochovice však nepodniklo žádné kroky k naplnění výše uvedené dohody. Z tohoto důvodu objekt synagogy přešel do vlastnictví Židovské obce v Lounech, která jej roku 1950 prodala panu Josefu Glancovi.(25) Od Josefa Glance synagogu roku 1971 koupilo město Libochovice, které se mělo postarat o její rekonstrukci a důstojné využití.(26)

Synagoga totiž v čase neustálých majetkových převodů chátrala. Nejprve sloužila jako skladiště, později byla využívána jako chlév pro dobytek. V bezprostřední blízkosti synagogy si paní Marie Kotnauerová postavila garáž, která zastínila vstup do objektu. Už v roce 1958 byla budova ve značně zdevastovaném stavu. Místo projektu na záchranu budovy zástupci města Libochovice nechali r. 1979 vypracovat demoliční plán s podrobnou fotodokumentací. Autor demoličního plánu zboření synagogy nedoporučil.(27) Tehdejší náklady na demolici by totiž mnohonásobně převyšovaly případné vynaložené náklady na konzervaci objektu. Přesto se tehdejší vedení města rozhodlo vyřešit situaci zbořením historicky vzácného objektu.

V roce 1975 se na úřední vývěsce objevila zpráva o plánované demolici synagogy. Proti plánované devastaci kulturní památky napsal libochovický občan pan Jiří Svoboda protestní dopis Ministerstvu kultury ČSR, na který se mu nedostalo ani odpovědi (viz příloha). Díky panu Svobodovi byla informována i Pražská židovská náboženská obec, která informovala ústeckou židovskou obec jako vlastníka objektu. Ta se o záchranu synagogy ani nepokusila.(28) Synagoga byla nakonec bez řádného schválení památkového ústavu a jakékoliv dokumentace zbořena. Demolice proběhla s vědomím tehdejšího předsedy MNV. Důvodem úmyslného a bezdůvodného zničení byla neúcta komunistického režimu k duchovním a kulturním hodnotám a odkazu našich předků i antisemitistické postoje vládní moci. Nemalý podíl na zboření měli také obyvatelé sousedních domů, kterým chátrající synagoga nepřispívala k estetickému prostředí bydlení a jednak zabírala pozemek, který byl později využit jako zahrádka domu č. 323.

Neexistuje žádný zápis o demolici, takže ani přesně nevíme, kdy k demolici došlo. Podle pamětníků tomu bylo na podzim roku 1981. V sutinách rozbořené synagogy bylo nalezeno několik textilií, modlitebních knih a pergameny s texty tóry, které jsou dodnes v rukou pamětníků demolice.

Mezi synagogální předměty, které jsou uloženy v inventáři Židovského muzea v Praze, patří čtyři povijany s hebrejským nápisem, drapérie, pokladnička, miska na milodary, dva pláště a nástavec na tóru a lampa věčné světlo.


(14) SOkA Lvs, pozůstalost K. Křenka, KT l, rukopis jeho práce; Fiedler J.: Židovská komunita, in: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku 3 díl (heslo Libochovice), Praha 1998
(15) Čapek. J.: Dějepisný místopis Libochovic, Roudnice, 1878, s. 27.
(16) SOkA Lvs, AML, č. evid. 100, fol. 51; Kaubek A.: Děje města Libochovic, Litoměřice, 1874. SOkA Lvs, AML, č. evid. 100, fol. 51.; SOkA Lvs, pozůstalost K. Křenka, KT l, rukopis jeho práce.
(17) SÚA Praha, sig. F-X-18 č.i. 1095,100x37 cm, kolorováno; Kopie vystavena ve stálé expozici Židovského muzea v Praze v Meiselově synagoze.
(18) Kaubek A.: Děje města Libochovic, Litoměřice, 1874, s.315
(19) Čapek J.: Dějepisný místopis Libochovic, Roudnice, 1878, s. 108-109
(20) Křenek K.: Dějiny Židů v Libochovicích, Židé a židovské obce v Čechách, Brno, Židovské nakladatelství, 1934, s. 375
(21) Fiedler Města, Křenek K.: Dějiny Židů v Libochovicích, Židé a židovské obce v Čechách, Brno, Židovské
nakladatelství, 1934.
(22) Čapek J.: Dějepisný místopis Libochovic, Roudnice, 1878, s. 27
(23) Stavební úřad Libochovice, svazek č. 316 - synagoga; Kronika města Libochovice, 1942-1944
(24) Stavební úřad Libochovice, svazek č. 316 - synagoga.
(25) Stavební úřad Libochovice, svazek č. 316 - synagoga.
(26) Stavební úřad Libochovice, svazek č. 316 - synagoga.
(27) Demoliční plán je uložen v archivu MU v Libochovicích.
(28) Dle svědectví pana Svobody

¬ Zpět